11. Scrapbookový dýchánek (skoro jarní)

Náš 11. před jarní scrapbookový dýchánek u Nemravky byl posledním v kurzovně na Blanické. Je to až "trapně opakující se", ale zase to bylo bájo, úžo, prima. Prostě když se sejde parta scrap žen, nemůže to dopadnout ani jinak.

Snad poprvé jsme byly po deváté hodině v plné sestavě a dámy vzaly obchůdek útokem. Scrapbooková část obchůdku byla tak  během chvíle plná "materiáluchtivýchscrapařek". 

Musíme se, ale přiznat, že tentokrát jsme tolik neperlily (až na výjimky, že  ) a věnovaly jsme se více tvorbě. Protože, jak správně zahlásila Monča do placu: "Jakmile řekne někdo vyšší číslo týdne jak 5., ten uvidí". No a co myslíte? Peťa pokoušela osud a řekla: "12". Ti z vás, kdo tvoříte Project life určitě víte, že aktuální číslo týdne je 11. Takže dvanáctka je prostě téměř sprosté slovo. Obzvláště pro ty, které jsou teprve na začátku roku 2016.  Ovšem Petra má už přípravu na dvanáctku...(aneb jak vyvolat depresi u ostatních scrapařek)...

To bychom nebyly ani my, abychom se neměly čemu zasmát. První vtipná historka přišla hned ze začátku, kdy se Monča s Míšou vydaly pro prima kafíčko do bagetérky. Počítaly, počítaly, až přinesly o jedno méně. Takže se Moni vydala pro to chybějící. I po jejím návratu se holky nemohly nějak dopočítat, až Monča vyfasovala funkci zásobovače kávičkového (funkce zásobovače čehokoliv jí tuze sluší).  No, kafíčko jí bohužel tento den bylo osudným neb za nějakou dobu se kávička rozhodla, že se projde po její zrovna dodělané stránce PL. A protože nejsme žádné hyeny, tak nikdo foťák nevytáhl a spíš jsme se snažily nehodu zachránit. I když lehce kávového designu na stránce se už Moni nevyhne. A jak Pavča "ostřelhbytě" poznamenala: "Kdyby jsi chtěla udělat Vintage efekt, tak takhle by se ti to nepovedlo". Takže naše rada zní, toužíte po oblíbeném Vintage efektu, polijte to všechno kávičkou (ale pouze kvalitní). A to pozor! Monča ani moc kafe nepije. 

Tvořilo se a tvořilo. Těsně před dvanáctou se oznámila gastro pauza a opět se šlo do bagetérky na nějakou mňamku. Kurzovna se téměř vyprázdnila až na naší těhu Marťu, která jako jediná zůstala sedět v ráji (jak sama poznamenala).

Po obědě jsme všechny zkonstatovaly, že bychom si daly šlofíka. A jak Kačka (poprvé na dýchánku) zkonstatovala, tak nás poznamenala postgastrální demence.  Svou troškou do mlýna jsem přišla i já. Má prostořekost je už "všude známá". A nad mou poznámkou: "Smradi mají už zase prázdniny", se na mě přítomné matky káravě, ačkoliv se smíchem na rtu, podívaly. Musím však poznamenat, že své děti a čičáky miluju (ano i naše kočičí duo ode mě dostalo několiko titulů) a že bych je nevyměnila za zlaté prase. Ale jak jsem včera pochopila, to už neokecám. 

Majitelku s největším počtem písmenkových abeced jsme nemusely dlouho hledat. Neb když Míša vytáhla svou zásobičku, některým z nás spadla brada až na zem (možná ještě teď tam některé leží).  Takže funkce písmenkové královny byla udělena. Došlo i na velikonoční přípravu. Míša se (údajně poprvé v životě) chopila akrylek a začala barvit svá vejce (papírová, jak jinak). Nenechala tak nic náhodě a asi jediná z nás bude mít vlastní velikonoční přáníčka.

Když se blížila třetí hodina a přišla nám smska od Dáši Tomdy, jestli už rodíme, že ona ještě ne.  Je totiž již v termínu narození svého potomka (Dáši moc jsme na Tebe myslely a vzpomínaly). Bohužel ve tři jsme nerodily ani my (výjimečně). Raději sem nebudu psát, jaké téma jsme zrovna probíraly. 

Prostě jsme si to zase užily. Ráda bych tímto všem poděkovala za krásný den a za podporu a milá slova, které jsme od vás v souvislosti se zavíráním našeho kamenného obchůdku dostaly. Opravdu velké díky za podporu a vaši přízeň. Něco sice končí, ale něco nového určitě začíná. 

Naše báječné dýchánky tímto nekončí. To v žádném případě! Pravděpodobně se přesunou zase na Vojkov popř. uvidíme, kde se budeme scházet. Určitě dám včas vědět! 

Přeji (za všechny Nemravky) krásný začátek jara!

Užívejte!

Kačka Pupi